Poštovní pokuta

Policejní výcvik: „Do výzbroje dostanete také střelné zbraně. A hned vám řeknu, proč. Protože, co to kecám, ovšem zbraň smíte použít jen v ohrožení, nejdříve na pachatele zařvete třikrát stůj a pak teprve střílíte! Maňas, pojďte si to vyzkoušet, ať neděláte nějaký blbosti a kraviny na ulici. Já jsem pachatel, unikám, teda už neunikám, ale utikám a vy zasahujete!”
„Třikrát stůj!” ozve se a prásknou výstřely.

Chlubí se policajt kolegům: „Koupil jsem si nové stěrače.”
„Cože, ty máš auto?” diví se ostatní.
„Jasně, že ne,” říká náš hrdina. „Vždyť mám svoje staré dobré kolo!”

Dva policajti zastaví rychle jedoucí vůz a vyptávají se řidiče: „Kolik je vám let?”
„Pětadvacet,” odvětí poněkud zaskočeně řidič.
Policajti se chvíli radí a pak se na muže oboří: „Celkový věk, a ne příklad!”

„To nebyl Jarda Jágr, kdo se trefil,” vzteká se u televize policajt. „Vedoucí to zavěsil!”
„Jaký vedoucí?” diví se brácha.
„Nevím, ale říkali, že střílí vedoucí gól.”

„Řidičský průkaz nemám, ten jste mi už vzali,” oznamuje policejní hlídce zastavený opilec. „Můžu vám ale nabídnout perfektní slivovici!”

Jdou dva policisté na obchůzku, najednou přijdou ke křoví a vidí, že se tam válejí něčí nohy.
„Hele Josef, to vypadá jako Frantovy nohy, že jo?”
„No jo, ty vole, vypadaj tak!”
Jdou dál a najdou kus ruky.
„Josef, hele - takovýhle ruce má Franta!”
„Máš pravdu, to je ruka, jako kdyby Frantovi z voka vypadla.”
Zase jdou dál a zastaví se u křoví, kde se válí zkrvavené tělo.
„Pepo, Ježíši Kriste, to vypadá jako Frantovo tělo!”
„Jo, jo, Jirko, takový tělo má přesně Franta...”
Ač je to k neuvěření, jdou opět dál a najdou hlavu.
„Josef, do prdele, to je Frantova hlava!”
„Ty vole, Jirko, aby se tak Frantovi něco stalo...”

Šli dva kamarádi po Václaváku, jeden zašel do krámu a druhý čekal venku. Když se první vrátil, ten druhý brečí.
„Co je? Co se ti stalo?”
„Támhle ten policajt mě zmlátil,” ukazuje kamarád na uniformovaného muže, který je zrovna na odchodu.
Ten první ho doběhne a ptá se: „Hej, proč jste mi zmlátil kamaráda?!”
„Přivedl za mnou támhle tu čubu,” ukazuje rameno spravedlnosti, „a prý jestli bych mu ji neoprcal, že by taky chtěl policejního psa!”

„Včera jsem byl na tom nejnudnějším představení na světě,” vypráví kolegovi policajt.
„A jak se to jmenovalo?”
„Asi Okno, protože tam přišel nějakej chlápek, chvíli tiše stál a pak jenom řekl: Mám okno.”

„Protože je v poslední době přijímáno čím dál tím méně policistů, budeme muset zmodernizovat přijímací testy,” prozrazuje novinářům mluvčí Policie ČR.
„A padl už nějaký návrh, co by se na současných testech mělo konkrétně změnit?”
„Hovořilo se o tom, že by každý test řešilo dohromady pět uchazečů...”

Pan Wilson byl předsedou místní charity, která ještě nikdy neobdržela dar od nejbohatšího právníka ve městě. Pan Wilson se pokusil obměkčit právníka po telefonu: „Pane doktore, podle našich informací jste jen minulý rok dosáhl zisku 600 000 dolarů, a přesto jste nevěnoval ani cent na charitativní činnost.”
Právník odpovídá: „Víte vy člověče, že moje matka umírá na těžkou nemoc, a účty za nemocniční péči několikrát převyšují její roční příjmy? Víte, že můj bratr, válečný veterán, je na vozíčku a slepý? Víte, že moje sestra přišla při nehodě o manžela a zůstala sama se třemi dětmi?”
„Ne, to jsem opravdu nevěděl.”
„No vidíte. A když nikomu z nich žádné peníze nedávám, proč bych proboha měl dávat vám?”